Člověk a zvíře k sobě měli vždy velmi blízko, a ne zřídkakdy si k sobě dokázali vytvořit silné pouto. V našich končinách se čtyřnohým společníkem do pohody i nepohody stával nejčastěji pes nebo kočka a ač byli mnohdy považováni spíše za pomocníky v hospodářství – pes hlídal, kočka lovila myši – stávalo se, že vztah mezi nimi a jejich páníčky často přerostl v opravdové přátelství.
O pozitivním vlivu zvířat na klienty našeho Domova bychom mohli vyprávět opravdu dlouze. Dříve, když to bylo možné, docházeli do našeho Domova pravidelně canisterapeutičtí asistenti se svými psy, aby povzbudili mysl našich klientů a přinesli jim příjemné rozptýlení do všedních dní. Bohužel současná doba není těmto setkáním nakloněna, a tak jsme hledali nové způsoby, jak našim klientům navodit milé vzpomínky na jejich čtyřnohé kamarády. A právě v tento čas nám velkou službu udělaly nové terapeutické pomůcky – zvířátka v podobě psa a kočky, která jsme do Domova pořídili.
Tato zvířátka jsou speciálně navržená, aby co nejvíce připomínala své zvířecí vzory, byla příjemná na dotek a vlídná na pohled. S velkým úspěchem je využíváme primárně u klientů s onemocněním demence, kteří si zvířátko spontánně hladí, chovají v náručí či na klíně a někdy k němu také promlouvají.
Aktivizační pracovnice využívají terapeutického psa a kočku při individuální a skupinové aktivizaci k navození příjemných vzpomínek, které mají klienti spojeny se svými domácími mazlíčky, jež je provázeli část jejich životem. Terapeutická zvířátka nejsou ale pouhou pomůckou při reminiscenci (tzn. prací se vzpomínkami), ale jsou velmi užitečná také při procvičování jemné motoriky, kdy si klienti zvířátka hladí, uchopují za uši či jednotlivé končetiny.
Za největší přínos terapeutických zvířátek lze považovat:
- snížení úzkosti a agresivního chování,
- odvedení pozornosti od nežádoucí činnosti,
- navození kladných emocí,
- zlepšení celkové spolupráce s klientem.
Příklad z praxe:
Terapeutického psa si velmi oblíbil i klient našeho Domova, pan Vasil. Při úvodním setkání vzpomínal s aktivizační pracovnicí na svého čtyřnohého mazlíčka, kterého mívali doma se ženou. Nemohl si ale vybavit jeho jméno – sdělil nám, že bylo netypické, komplikované a cizí. Tento zážitek z individuální aktivizace byl pro klienta natolik silný, že byl zdrojem rozhovoru pro příští setkání s jeho ženou. Nejen že si společně jméno svého psa připomněli, ale celé setkání se neslo v duchu vzpomínání na jejich psího kamaráda, který jim do života vnesl mnoho radosti. Ta se zrcadlila v jejich očích a úsměvech v průběhu celého setkání.