Těžké stádium demence – Domov u fontány

Těžké stádium demence, dle kategorizace WHO (Světová zdravotnická organizace) odpovídá třetímu stupni demence).[1] WHO uvádí mezi hlavní příznaky pozdní demence ztrátu schopnosti rozpoznat blízké osoby, neschopnost orientace v čase a místě, neschopnost pohybu a změny v projevech chování. Bavíme-li se o kategorizaci demence dle Reisbergovy škály, tak pozdní stádium odpovídá 6 až 7 stupni.

Počet klientů ve třetím stupni demence v Domově u fontány se pohybuje průměrně kolem 70 klientů ze 111. Péče o člověka s těžkou demencí je specifická zejména proto, že dochází mimo jiné k úbytku verbálních dovedností. Absence schopnosti verbalizovat své potřeby tak klade zvýšené nároky na personál v oblasti komunikačních strategií a využívání alternativních metod komunikace. Alternativní metody komunikace jsou doplňovány také poznatky ze života klienta, jeho rituálů, libostí a preferencí, které personál v průběhu péče eviduje. Tyto informace pak slouží k individualizované péči i v případě, že klient již není schopen komunikace.

Klient v pozdním stádiu demence již nemusí zcela profitovat z programových aktivit, i když tato schopnost se musí posuzovat individuálně. V této fázi onemocnění se doporučuje využívat individualizovanou péči s akcentem na pomoc při činnostech, které je klient schopen vykonat[2]. V této souvislosti je důležité si uvědomit, že i když je člověk ve třetím stádiu onemocnění, tak projevy demence nelze paušalizovat. Dále je zapotřebí definovat činnosti nebo jejich části, které je klient stále schopen provádět samostatně anebo s dopomocí personálu – bavíme se spíše o dílčích činnostech, které lze částečně provádět i s poruchou např. motoriky, jako např. pití z hrnečku s víčkem nebo manipulace s jídlem.

Součástí projevů těžké demence je postupná ztráta mobility. I klient s projevy těžké demence může benefitovat z pravidelné fyzioterapie. Výběru vhodné techniky předchází posouzení zdravotního stavu, který lze doplnit o testy ADL (Activities of daily Living) nebo testy kognitivních funkcí. Z dostupných technik lze použít například verbální/manuální stimulaci, stimulaci pomocí pomůcek, mobilizační techniky, pasivní/aktivní cvičení apod.[3]

S poruchou mobility úzce souvisí změna poloh neboli polohování. Poloha musí vycházet z preferencí klienta. Změna poloh přispívá k ovlivnění svalového tonusu, k prevenci spasticity, vzniku proleženin ale také k percepci okolního prostoru klienta[4]. Je důležité nezapomínat i na mikropolohování. Mikropolohování pomáhá klientovi vnímat polohu svého těla. Minimální změnou pohybu se myslí pokrčení končetiny, překřížení končetin apod.[5] Důležitou součástí polohování imobilního klienta je úprava prostředí tak, aby každá poloha poskytovala vizuální vjemy, které mohou být doplněné o zvuky, vůni apod.

V pozdním stádiu demence se vyskytují potíže s přijímáním stravy a tekutin. Kromě pomoci při stravování je důležité dbát na pravidelnou hydrataci, formu stravy a nutrici. Pomocí nutričních přídavků a sippingu lze doplnit potřebné živiny. Správná poloha klienta při přijímání stravy a tekutin je důležitá nejenom pro požitek z jídla, ale zejména jako prevence aspirace.

S těžkou demencí je spojována end of life care (ELC), tedy péče v závěru života. Demence je onemocnění, které zkracuje život a má terminální charakter. Péče v závěru života je založena na ošetřovatelských úkonech, na individualizaci potřeb a péči o rodinu a blízké. Ústředním motivem péče v závěru života je, aby byl klient schopen žít kvalitním způsobem tak dlouho, jak to jen jde. ELC se poskytuje v rozmezí týdnů až měsíců[6]. Součástí ELC je management bolesti a spirituálních potřeb.

[6] End of life care for a person with dementia | Alzheimer’s Society. Alzheimer’s Society – United Against Dementia [online]. Copyright © 2021 Alzheimer [cit. 14.12.2021]. Dostupné z: https://www.alzheimers.org.uk/get-support/help-dementia-care/end-life-care-dementia